Pomníky
Pomník padlým světových válek
Pomníky věnované válečným obětem najdeme v centru obou částí obce - v Pozdni i Hřešicích.
Pozdeňský leží vedle autobusové zastávky u Obecního úoadu a je věnován památce padlých vojínu ve světové válce 1914 - 1918. Pamětní deska umístěná vedle pomníku pak připomíná oběti německé okupace v letech 1939 - 1945. Na pomníku si mužeme prohlédnout fotky jednotlivých padlých vojínu z Pozdně a z Hřešic.
Hřešický pomník spolu s kapličkou tvoří dominantu centra obce. Pomník paní učitelky
Nad Cihelnou se zvedá zalesněný kopec "Slánčice". Tudy se dá dojít až k opuštěnému náhrobku paní učitelky, který u cesty uprostřed lesa působí opravdu strašidelně.
Jak se událost vypráví mezi lidmi:
28. ledna roku 1905 byla v těchto místech paní učitelka Ludmila Wolfová ubodána během svého putování do Slaného. Četníci tenkrát objevili v cihelně dva tuláky, kteří byli před brutální vraždou viděni v lese. Po dlouhotrvajícím vyšetřování byl jeden z nich usvědčen a odsouzen k trestu smrti. Byl u něho nalezen nůž od krve, jejíž původ nedokázal zaostalý muž vysvětlit. Odsouzenec jménem Šrámek jen stále dokola opakoval, že učitelku nezabil. Nakonec mu byl trest změněn na doživotí a k rozuzlení celého případu došlo až po dlouhých čtyřiceti letech. Na smrtelné posteli vězeň odpřísáhl, že učitelku nezavraždil. Zmíněná krev prý patřila srně, kterou ten den v lese zabil, a bál se to říct. Do případu pak záhy vneslo světlo nečekané přiznání místního kantora, který shodou okolností umíral ve stejném roce ve slánské nemocnici. Při posledním pomazání se knězi svěřil, že vrahem je on. Krásnou Ludmilu zabil kvůli neopětované lásce.
Úryvek z kroniky:
Dne 2. ledna 1905 po 12 a 1 hodině odpoledne byla nalezena zdejší učitelka ručních prací, Lidmila Volfová, na cestě v lese jdouc ze školy jedomělické od vyučování, zákeřně zavražděná. Zprávu tu přinesl A. Šubrt, poštovní posel. V tu dobu zde patrolující c.k. četnický strážmistr p. Řehák odebral se ihned na místo činu, nechal přivolati četníka Šindelářez Jedomělic, poukázav jej k hlídce mrtvoly na místě činu, jal s obecenstvem pátrati po vrahově stopě, které vedly směrem ku „ Štrejmu“, pak odbočili vlevo a konečně na jih, po pěšině ku sinici, tu se jedny stopy nekrvavé objevily a vedly na Bora, krvavé stopy se v mladém lese ztratily, pak k večeru p. A. Jirkovským z Jedomělic opět objeveny k Jedomělicům vedoucí. Starostou Váchou přivolaná soudní komise dostavila se ještě téhož dne o 17 hodině večer sestávající s p. adjunkta Smítka a Paura, která místo činu ohledala a nařídila mrtvolu do kostnice odvézti. Druhého dne byla mrtvola p. MDr . Kafkou a Tuzarem , za přítomnosti p. adjunkta Smítka pitvána a nalezena jedna 8 cm hluboká do vazu ze zadu zasazená rána nožem, smrtelná, kterou byla hlava od těla oddělená a mícha přeříznuta, pak dvě menší a dvě jen chybané rány ze zadu do krku zpředu jedna do tepny a druhá do hrtanu obě těžké s nožem. Mezitím zmínění četníci s p. Procházkou, starostou z Jedomělic zatkli v noci v cihelnách na Cardě tuláka Šímu a předvedli jej na obecní úřad v Pozdni hostinec čp. 26 p. Šváchy, který byl ještě s jistým Šrámkem (vamberákem) před vraždou dopoledne v obci jedomělické se potulujíc viděn, co podezřelého z vraždy této. Ten vše popřel. Odpoledne byl polapen týmž Šubrtem (pošt. poslem) v Jedomělicích druhý z vraždy podezřelý Šrámek a c.k. četnickými strážmistry Řehákem a Vlastníkem povozem do Pozdně před komis postaven. Při měření boty podpatku, podstavby a cvoků se popis s botou krvavou domnělého vraha úplně shodovala. Byli oba ihned zatčeni, neboť nemohli prokázati, kde onen čas od 12 ti do 2 hodin odpoledne strávili, a na rozkaz komise soudní do Nového Strašecí dopraveni. Jelikož ani tam se k činu přiznati nechtěli, vyjela v neděli dne 26. února t.r. komise od c. k. vyšetřovacího zemského soudu v Praze
na ohledání místa činu a zjištění ještě jistých podrobností. Po dlouhém vyšetřování, ač se vrahové nepřiznali, dospěla konečně k obžalobě a dne 11. a 12. dubna t.r. předsevzato trestní líčení před porotou. Předvoláno bylo asi 49 svědků, po konečném výslechu jejich , uznán 11ti hlasy porotců Josef Šrámek vinným z vraždy té a odsouzen k smrti provazem. Šíma byl obžaloby 6ti hlasy zproštěn. Proti rozsudku ohledně Šrámka ohlásil jeho právní zástupce dr. Nejedlý zmateční stížnost…. tolik vypráví kronika obce Pozdně.
Ze sebraných darů byl koupen a dne 20. června 1905 p. Jánem Makráčkem posvěcen, místní školní radou postavený pomník zavražděné slečně Volfové.
Na náhrobku mužeme ještě dnes přečíst nápis: "Daleká cesta - marné volání". V nedávné době se horní č ást náhrobku zřítila a je pouze opřena o spodní č ást. Plánuje se jeho oprava. 
Pamětní tabulky
Při toulkách místními lesy narazíte na velmi staré pamětní tabulky tragických údálostí připevněných na stromech. Jen zhruba sto metrů od pomníku zavražděné učitelky je na staré borovici umístěna pamětní deska s obrázkem člověka šplhajícího na strom. Patří tehdy čtyřiapadesátiletému Karlu Perníčkovi, který hnal z Pozdně k připuštění chovného kance. "Když se vracel z Jedomělic, prase ho z neznámých důvodů napadlo a zle pokousalo. Snažil se vyšplhat na strom, ale marně. Zkrvaveného ho objevili lidé, vracející se z pohřbu. Bylo však již pozdě. Napadený muž ještě téhož večera zemřel," líčí tragickou událost Jaroslav Ulrich.
Další podobnou tabulku najdete u cesty vedoucí lesem kolem hájovny. Nápisy na tabulkách jsou sice špatně, ale stále ješti čitelné.
Ttřetí z příběhů začarovaného lesa dopadl šťastně. Stal se u silnice zhruba tři sta metrů od jedomělického hřbitova směrem na Pozdeň a jeho hrdinkou byla dcerka lesního Kofroně. "Byla zřejmě unavená, a tak si zdřímla pod stromem. Když ji našly u cesty dělnice, nevěřily svým očím. Na hrudi děvčátka se spokojeně vyhřívaly dvě zmije. Naštěstí před ženami samy utekly a vše dobře dopadlo," končí vyprávění místní rodák. Na stromě nechal šťastný otec původně umístit obrázek anděla chránícího dvě děti, ale ten později vystřídala stříška s ukřižovaným Ježíšem. Přesto se místu dlouho říkalo U obrázku.